19.8 v 21:30 hod. jsme vyjeli busem (Jirka, Tyme, Mazut, Honza, já-Romana) z Florence směr Slovensko do Popradu. Cesta trvala přes 8 hod., takže celkem vykydávka, ale úspěšně jsme všichni přežili a v Popradu jsme byli kolem 6:30 a cesta stála každého 442 Kč.

20.8. po příjezdu nějaký cíga, čučení a nepobírání sebe samých a poté směr vlakové nádraží, kde jsme se každý po svém občerstvili. Také náhlé zjištění (pro mě), že se půjde k aquaparku a vytuhne se poblíž, neb tam Honza kámoše má. Kolem 17 hod. jsme se rozhoupali a šli směr vlakové nádraží odkud jsme vyjeli elektrickym vláčkem směr Štrbské pleso. Ještě k Popradu – celkem depresivní město – bezdomovci, žebráci, zevláci a silně krákající vrány. Do Štrbského plesa jsme dali každý za lístek 40 sk a cesta nám poskytla náhled na holé pláně , popadané stromy a zničené domy a to trvalo celou cestu 1,5 hod. Na vlastní oči jsem nikdy neviděla jak může být příroda tak krutá. Dojeli jsme do Š.P kolem 20:30 a samozřejmě jak jinak jsme se zastavili u nejbližší hospody a poté jsme se vydali hledat nějaký ten nocleh. Byla tma a my hledali a hledali až našli takové nejpřijatelnější místečko v lese. Připravovali jsme se ke spánku, povídali a tak, a náhle ze tmy slyšíme medvědí zvuky, které se k nám přibližovaly blíž a blíž. Atmosféra začala houstnout, zmlkli jsme a ani se nehli. Za sebe můžu říct, že sem byla úplně v prdeli, jen sem přemýšlela, co by bylo nejlepší udělat. Jakoukoliv hlásku jsem se neopovážila ze sebe vydat. Když už byl u nás opravdu pár metrů, tak najednou se z medvěda vyloupla skupinka kluků, který si z nás udělali srandu, až jsem je z toho chtěla přizabít;) tak zase pár keců a najednou se objevila přímo u nás liška a koukala na nás. Ted, když to píšu tak mi to přijde romantický, ale copak běžně chodí lišky k lidem? Ano přiznávám se, že už toho bylo na mě celkem dost a to ještě, když ta roztomilá liška po chvíli kolem nás přešla znovu, i když bez návštěvy. Myslím, že tato noc byla nejdobrodružnější v mém dosavadnim životě a celou noc se mi zdálo o lišce, ale byl to další zážitek, že?

21.8 všichni jsme přežili a vstali v 7:30 a poté asi za hodinu jsme se vyhrabali a šli kam jinam, než k naší hospůdce, v které jsme poseděli cca do 9:45 a vyšli směrem na Popradské pleso. Cesta k jezeru , které je ve výšce 1490 m.n.m trvala přibližně 1,5hod. Chvilku jsme si odpočinuli a pak jsme vyrazili směrem na Rysy. Rysy je hora vysoká 2499 m.n.m jedna z nejvyšších v Tatrách a my na ni prostě vylezli. Bylo to zcela něco nového, vzrušujícího, dobrodružného, a to dost, fascinujícího, ohromujícího, krásného, nečekaného a jednoduše řečeno (napsaného) jsme prd, proti té naši známé i neznámé přírodě, matce Zemi. Vrátili jsme se kolem osmi a jak píšou na zastávce v čekárně : „Vrátili jsme se rozbiti na sračky“. Pro všechny to byl největší záhul (všeobecně) v životě, taky naše vypatlanost nebrala mezí. Dali jsme si dlabanec v blízké jídelně a po dlouhém řešení zbytečných nesmyslů jsme se odjebali k čekárně, kde jsme si zajímavě pořešili různé věci a vytuhli. (pozn.: alumatka není vhodná při spaní na studených dlaždičkách)

22.8 trochu jsme si přispali a vstávali kolem 9:30 a u hospůdky jsme zevlili do 13:00, nohy s námi těžce komunikovali,nekomunikovali. Taky jsme samo stihli řešit, vyslýchat haluzícího Burana a Mazutovi typické nejdrsnější machrovskostírající argumenty, ale tak jsme tedy společně vyšli k vodopádu Skok. Vodopád skok je cca 30m vysoký a nachází se v Mlýnické dolině. Cesta byla kamenitá podobná jako na Rysy a trvala kolem 2 hodin. Voda byla krásně modrá, průzračná a kolem mnoho flory. Vodopády jsem viděla tak na 3 minutky neb se náhle skryly za hustý mlhový opar, mrak. Nastal déšť a zima tak jsme moc dlouho nepobyli, ale aspoň jsme poznali, co to je déšť na horách a to byl určitě ještě mírný. Když jsme dorazili zpět tak jsme dali jídlo a poté už jsme zůstali v záchranné čekárně, kde hrajem karetní hru zhulenej bastard. Jéé konečně přítomný čas, už jsem se dohnala.

23.8 vstala jsem před 9hod. a den mě přivítal vytrvalým deštěm. Ani nechci pomyslet, co bysme si bez záchranný čekárny počali. Je 10 hod.a už jsou všichni bdělí a řeší se počasí . Tak po 12 hod. přestalo pršet, pomalu jsme si zabalili věci, pojedli a kolem 13:30 jsme došli na nádraží a vyjeli elekt. Vláčkem směr Poprad, kde čekáme na vlak do Smižan, které se nacházejí cca 1 hodinu chůze od Čingova, kde hodláme přežít noc. Nakonec jsme vystoupili zastávku před Smižany ve Spižských Tomášovicích neb odtud to bude kratší a tak jsme dorazili do autokempingu, kde jsme se ubytovali v pidi chatičkách za osobu 80 Sk a šli jsme se zabydlet a poté jsme vyrazili do hospůdky.

24.8 jsme si zaplatili další noc a hned vydali směr krásám Slovenského ráje. Naše cesta byla dlouhá, klikatá, stoupající i klesající, pro Mazuta i velmi bolející neb achylovky ho nějako zlobily, ale všichni jsme se dokázali společně vrátit za vydatného deště zpět do kempu kolem 19:30. Snad nejhezčí a nejzajímavější to bylo u Obrovského vodopádu, kde jsme konečně narazili na ty roztomilé můstky, a jen žasli nad tou nádherou.

25.8 měla jsem za úkol vzbudit kluky v 8 hod. a já je vzbudila v 7 hod. Sem se nějak spletla, tak se omlouvám, ale stihla jsem zase hezky všechno dopsat. Nakonec jsme vyšli až ve 13:30 neb jsme měli hodně zmoklý věci tak se vymyslelo, že dnes jen dojdem do kempu Podlesok a až zítra se vyrazí na tůru a tak se stalo. Tento kemp stál každého 70 Sk. Mazut si rozbalil stan a my plachtu.Večer jsme si udělali oheň a byla pohoda.

26.8 vyšli jsme az v 11:15, ale nakonec to nevadilo neb naplánovaná cesta trvala kolem 4 hod. a bus do Popradu nám jede ve 19:24. Trasa Suchá Bělá vedla z poloviny řekou, zase to byla skvělá podívaná a konečně jsme si pořádně zalezli po žebříkách a můstkách. Kolem 16:30 jsme se vrátili z našeho posledního výletu na Slovensku, a do 19:00 jsme zevlily v kempu. Poté jsme vyšli směr bus, v dáli se krásně pyšnily Tatry a nám se naskytla poslední podívaná. Kolem 20:00 jsme dorazily do Popradu, a kluci se rozhodli, že pojedou na akci, a budou vystupovat v Olomouci, ale mě už se nechtělo tak jsem se rozhodla pro Prahu. Náhodou jsme ještě všichni spolu jeli stejným busem, a kluci mě opustili ve jmenovaném Olomouci. Já jsem dokázala úspěšně dojet z Prahy do MB v 7:30. Po 12:00 mi náhle volá tyme jestli bych pro ně nedojela na autobusák . Tak jsem tedy jela, a koukám, že jirka a mazut nemají krosny, a záhy sem se dozvěděla, že jim byly odcizeny neznámými pachateli poblíž olomouckého nádraží. Jo to je život, ale chudák mazut si vypočítal, že tam měl věci za 25 000 Kč. Tymemu bágl neukradli, ležel chytře uprostřed. Tak jsem kluky odvezla domu a tím končí zase jeden z našich nezapomenutelných výletů.